Jak býti dobrou ženou

Odpověď ředitelky dívčího výchovného ústavu na otázku Jak býti dobrou ženou, La Bonne Épouse, přinejmenším v Alsasku v minulých šedesátých letech, byla tehdy podle též režírujícího Martina Provosta tradiční. Jenže francouzský revoluční rok ukázal, že nastupující generace už o tradiční odpověď nestojí. Aby se publikum z téhle rány vůbec zotavilo, ukáže se mu ředitelka čerstvě ovdovělá, čerstvě emancipovaná, čerstvě podle poslední módy oblečená, do nezrezivělé staré lásky čerstvě zamilovaná a hbitě tančící. Škoda, že scénář neukázal, jakou odpověď na stejnou otázku dávaly dívkám ředitelky výchovných ústavů, když tanec a revoluce skončily. Přinejmenším v Alsasku. P.S. To jsou řádky o příběhu, ne o filmu z něj.