I See You

Detektivní příběh I See You používá trik, který k zaujetí diváka dlouhou dobu funguje, ale nakonec požírá sám sebe a sledující nutně naštve. O vyšetřování vraždy a únosů se nestará ani tak policie, jako divák. Jenže ten má k dispozici jen to, co mu vypravěč příběhu očima některé z postav ukáže. Ukáže-li hodně, divák ví hodně, ukáže-li omyl, je v omylu i divák a jeho vyšetřování. Zde jsou z počátku k dispozici pohledy asi pěti postav a divákovo vyšetřování podle toho probíhá. Pak se přidá další pohled, kterým je vidět i to, co bylo před tím v pozadí. A přidá se ještě jeden pohled, který ukáže opět něco navíc, z čehož plyne závěr. Vyšetřování i příběhu. Vnucuje se ale otázka: když nám vypravěč postupně nabízel více postav, pohledů a verzí, kde vyšetřující měnil v podezřelé a obráceně, netají nám ještě nějakou další? Jednu, dvě? Tedy odhalili jsme metodou Jedna paní povídala skutečného pachatele? Nebo jsme bez zjištění faktů Jedné nebo Druhé paní uvěřili a zatkli nevinného? Scénárista Devon Gray místo aby odpověděl, končí stejnou otázkou, kterou začal. Kde je vlastně pravda? Kvůli takové banalitě ale není třeba sledovat dvě hodiny film, stačí jen deset minut zprávy. A to je vypravěčův podvod. Takže tak.